Dóm Sv. Štěpána (Stephansdom)

Dóm Sv. Štěpána (Stephansdom)

Opravdovým srdcem Vídně je její středověké centrum. V jeho středu se k nebi vypíná nepřehlédnutelná dominanta – dóm sv. Štěpána, který stejně jako další románské a gotické kostely dosvědčuje hluboké katolické kořeny tohoto starobylého císařského města. Tato gotická katedrála se nachází ve středu stejnojmenného náměstí Stephansplatz a zabírá jeho převážnou část. Její počátky sahají až do roku 1147, kdy v těchto místech vyrostl první, tehdy ještě románský kostel.

Základy původního románského kostela se sice datují již do roku 1147, ale k nejstarším dochovaným prvkům se řadí Obří brána a Pohanské věže (Heidentürme) z 13. století na západním průčelí. Své stopy zanechali na katedrále jednotliví habsburští panovníci, a to při přestavbě gotické hlavní lodi, bočních kaplí a chóru ve 14. a 15. století. Gotická hlavní loď je zaklenuta působivou žebrovou klenbou nesenou vysokými pilíři.

Podobnost s pražským chrámem Sv. Víta není čistě náhodná, i Vídeň chtěla mít svou gotickou dominantu. Podle původních plánů měl mít Stephansdom dokonce i dvě vysoké věže stejně jako katedrála Sv. Víta. Jižní věž – duše Vídně, sloužila dříve jako pozorovatelna, z níž se sledovalo, zda třeba někde nepropukl požár nebo zda se neblíží nepřátelská vojska. Slavný Egon Erwin Kisch si zde vyzkoušel tuto roli a vznikla z toho reportáž Noc na věži.

Jedinečným pohledem na město je odměněn každý, kdo se nezalekne 343 úzkých schodů vedoucích na vyhlídku na jižní věži. Na vyhlídkovou plošinu Jižní věže sice musíte zdolat 343 schodů, ale návštěvníkům se odtud nabízí strhující podívaná na vídeňské střechy. Počet schodů není náhodný (jde o násobek 7x7x7), neboť číslice 3 a 7 mají v gotice hluboký mystický význam. Alternativu pak nabízí výtah v Severní věži. Kupolí završená Severní věž ukrývá „Pummerin“. Tento zvon, dosahující hmotnosti téměř 20 tun, byl odlit ze stovky dělových koulí ukořistěných během nezdařeného obléhání Vídně Turky v roce 1683.

Dnešní podoba dómu se rodila postupně v několika etapách. V letech 1303 – 1340 vzniklo trojlodní kněžiště (Albertinischer Chor). Od roku 1359 se z podnětu habsburského vévody Rudolva IV., stavěla chrámová loď s nádhernou hvězdicovou a síťovou žebrovou klenbou a 137 metrů vysokou jižní věží. Plánovanou severní věž se však nepodařilo dokončit, a proto byla nakonec v roce 1579 opatřena tzv. „helmou“ v renesančním stylu.

Návštěvníky katedrály vítají dvě románské věže po stranách Obří brány a dvě gotické boční kaple s krásně propracovanou kamennou rozetou. Hlavní vchod do katedrály obdržel jméno podle mamutí kosti nalezené na tomto místě během stavebních prací v 15. století. Hlavní lodi vévodí vysoké štíhlé pilíře, bohatě dekorované 77 hliněnými a kamennými skulpturami z 15. století.

Překrásný barokní hlavní oltář zhotovili bratři Tobias a Johann Pockovi v roce 1641. Obraz ve středu tohoto mramorového oltáře zachycuje kamenování sv. Štěpána, patrona katedrály. Pět pestrobarevných středověkých oken za hlavním oltářem přibližuje biblické příběhy proroků a světců a také život a umučení Ježíše Krista.

Působivou střechu pokrývá téměř 250 tisíc pestrobarevných tašek, které vytvářejí erb Habsburků – dvouhlavou orlici s císařskou korunou a zlatým rounem. Střechu pocházející z roku 1490 poškodil požár v průběhu 2. světové války, ale následně byla podrobena obnově. Chrliče na střeše katedrály, sloužící jako vyústění okapů, mají podobu ďáblů, ale i draků a dalších bájných zvířat, která zaháněla zlo. Pohromy 2. světové války také zcela zničily slavné „Obří varhany“, postavené v roce 1886. V roce 1960 pak byly v západním chóru umístěny velké moderní varhany se 125 píšťalami.

Když v roce 1732 císař Karel VI. uzavřel hřbitov, byla vyhloubena síť katakomb, kam byli pohřbíváni zesnulí Vídeňané. Do konce 18. století v těchto prostorách našlo místo posledního odpočinku kolem 11 tisíc lidí. Středem pozornosti je Vévodova krypta s ostatky Habsburků. Vchod do katakomb objevíte uprostřed levé zdi, za Wiener Neustädter Altar. Tento bohatě zdobený oltář se čtyřmi křídly vyobrazuje 72 světců a výjevy ze života Panny Marie.

Ve vzdáleném rohu leží vyvýšený náhrobek císaře Fridricha III., který si najal Niklase Gergaerta van Leydena, aby mu jej zhotovil. Majestátní náhrobek byl však dokončen až 20 let po císařově smrti. Za jeho duši se podél celého sarkofágu modlí malí kamenní řeholníci.

Bohatě zdobenou kazatelnu ztvárnil v roce 1510 Anton Pilgram, jeden z řemeslníků pracujících na katedrále. Nahoru po balustrádě lezou ještěrky a ropuchy, symbolizující zlo, které však odráží pes – symbol dobra. Zhotovení čtrnáctiboké křtitelnice z červeného salcburského mramoru zabralo celých pět let. Dekorace zachycuje sedm svátostí s křtem Krista.

Z významných událostí v dějinách katedrály lze připomenout fakt, že se zde ženil Wolfgang Amadeus Mozart s Constanzí Weberovou v roce 1782 a v roce 1791 se tu konal také jeho pohřeb. Každý všední den je slouženo sedm a každou neděli deset bohoslužeb. Obzvláště během významných svátků (Velikonoce, Svatodušní svátky, Vánoce atd.) je překrásně vyzdobený kostel „Katedrála sv. Štěpána“ navštěvován mnoha věřícími.