Hofburg

Hofburg

Hofburg - bývalá císařská rezidence s mnoha křídly a nádvořími má již od nepaměti historický význam. Hrad Hofburg, bývalé habsburské sídlo, představuje poměrně rozsáhlý komplex dosti složitě poskládaných budov. První zmínka o malém hradu pochází z roku 1279 a v průběhu staletí se celý areál neustále rozšiřoval až v monumentální pevnost. Přesto zůstala stavba vzhledem k původním plánům nedokončena. Interiér odráží slavnou minulost Rakouska a dnes se zde konají velkolepé plesy.

Hofburg, obývaný členy habsburského Domu až do roku 1918, byl původně hradem, jehož založení sahá do 13. století. S postupným růstem moci Habsburků a rozšiřováním území monarchie byl přestavován do podoby přepychové rezidence. Přes 600 let, od roku 1276, kdy Rudolf I. Habsburský získal lenní právo nad rakouskými zeměmi, až do odstoupení posledního císaře Karla I. v roce 1918, byl Hofburg sídlem rakouské panovnické dynastie. Uprostřed vídeňského Starého Města můžete při prohlídce soukromých komnat a reprezentačních prostor obdivovat lesk a krásu všedního dne nejvýznamnější rodiny rakouské monarchie. Četná muzea a veřejně přístupné sbírky prozrazují smysl císařů pro umění.

V současné době hrad slouží jako úřední sídlo rakouského prezidenta a představuje jednu z hlavních památek Vídně. Dnes jsou v Hofburgu také mezinárodní kongresové centrum, Zimní jezdecká škola, v níž vystupují elegantní bílí lipicáni Španělské jezdecké školy, různé úřední i soukromé byty a také několik muzeí a reprezentačních komnat, které jsou přístupné veřejnosti.

Bývalý císařský palác Hofburg tvoří honosný komplex budov zabírající poměrně rozlehlou část vídeňského centra. Někdejší rezidence císařů, původně středověká pevnost, byla postupně rozšiřována až do roku 1918. S tím, jak rostla moc Habsburků, přibývaly k areálu jednotlivé objekty v dobových slozích. Nejúchvatnějším a zároveň posledním přírůstkem je Neue Burg.

Zpočátku poměrně malý hrad se v průběhu staletí úměrně s rostoucí mocí a bohatstvím habsburských panovníků postupně rozrůstal, takže dnes tento velmi členitý komplex zahrnuje 18 traktů a 19 nádvoří. Jeho nejstarší částí je Švýcarský dvůr (Schweizerhof), odkud se vchází do klenotnice (Schatzkammer) a do hradní kaple (Burgkapelle), v jádru gotické. Z 16. století pocházejí Stallburg, Amalientrakt a červenočernozlatá Švýcarská brána (Schweizertor), která tvoří vchod do stejnojmenného paláce Schweizerhof.

V 17. století bylo postaveno Leopoldovo křídlo a v 18. století, pod vedením slavných architektů J. L. von Hildebrandta aj. E. Fischera von Erlach, křídlo říšské kanceláře (Reichskanzleitrakt). Johann Bernhardt Fischer von Erlach a jeho syn Joseph Emmanuel postavili rovněž zimní jízdárnu (Winterreitschule), v níž předvádějí své umění proslulí lipicáni. Dílem obou architektů je i budova Národní knihovny (Nationalbibliothek), vrcholná stavba rakouského baroka, která si díky slavnostnímu sálu s mohutnou kopulí získala uznání jako njekrásnější knihovní sál na světě. Michaelský trakt byl dokončen teprve koncem 19. století a nakonec tu v letech 1891 – 1913 vyrostl komplex Nového hradu (Neue Burg), jako část původně mnohem většího projektu na rozšíření Hofburgu, jehož realizaci zabránila 1. světová válka.

Z celkového počtu asi 2500 místností je návštěvníkům přístupný jen pouhý zlomek. Jsou to soukromé císařské komnaty a dále sál s dvorním stříbrem a císařská hodovní síň, do nichž se vchází ze vstupního prostoru pod kopulí v Michaelském křídle. Přístupny jsou také klenotnice, hradní kaple, slavnostní sál Národní knihovny, budova Španělské jezdecké školy a konečně v Novém hradu dvorská lovecká komora a zbrojnice, dále sbírka starých hudebních nástrojů a Efeské muzeum.

Přilehlé parky Burggarten a Volksgarten vděčí za svůj vznik Napoleonově armádě, jež v roce 1809 strhla část paláce, čímž uvolnila místo pro zeleň.