Vysoké Taury - nejvyšší pohoří Rakouska

Vysoké Taury - nejvyšší pohoří Rakouska

Vysoké Taury (Hohe Tauern) jsou nejvyšším a také nejmohutnějším pohořím Rakouska. Horský hřeben měří kolem 200 km a nemá tak ve Východních Alpách konkurenci. Vysoké Taury jsou od roku 1971 vyhlášeny národním parkem, který zaujímá plochu 1 787 km2.

Jeho území zasahuje do tří rakouských spolkových zemí – Salzburska, Tyrolska a Korutan. Návštěvníky přitahuje svou neporušenou přírodou s krásnými výhledy a množstvím turistických stezek.

Na území národního parku, který se nachází mezi Zillertálskými Alpami a Itálií najdeme nejvyšší horu Rakouska Grossglockner, který se tyčí do výšky 3 798 metrů nad mořem. Mezi další horské velikány řadíme Hochalmspitze (3360m), Grossvenediger (3666m), Ankogel (3252m) a Mittlerer Bärenkopf (3356m). V parku je celkem 304 vrcholů přesahujících výšku 3000 metrů a 246 ledovců. Díky nim park patří mezi ojedinělou přírodní oblast na světě. Chráněna je zde alpská krajina se strmými skalami, rozlehlé pastviny, průzračně čisté vodopády či vodní kaskády. Oblast je také bohatá na ledovce – tím největším je Pasterze s plochou 24 km2, který se rozkládá na úpatí nejvyšší hory Grossglockner a je asi 8 km dlouhý. Úchvatné jsou Krimmelské vodopády pod průsmykem Gerlospass, které spadají z 370 metrů do údolí řeky Salzach. Součástí národního parku jsou od roku 1983.

Autor: Reschundzartzugleich

Vyskytuje se zde také množství endemických druhů rostlin a živočichů. Tento ojedinělý biotop je domovem horských svišťů, zajíců běláků, chráněných kozorožců horských i ohrožených kamzíků. Žije zde také orel skalní či orlosup bradatý. Výjimečně  se zde vyskytují až 2,5 metrů velcí medvědi hnědí, kteří však své houštiny opouštějí jen velmi zřídka. Mezi místní predátory patří také lišky, rysi, vlci a jezevci. Nedávno se v národním parku opět rozmnožili svišti, kteří byli kolem roku 1800 pro svou kožešinu  a tuk zcela vyhubeni. Jde o asi 50cm velké savce obývající podzemní nory, kteří se před nepřáteli varují hvizdy. Tyto obyvatele Vysokých Taur lze dnes již bez problémů spatřit na mnoha místech.  Na 10 000 nejrůznějších druhů rostlin a živočichů se vyskytuje nejen v původní divoké přírodě, ale také v kulturní krajině, která je po staletí ovlivňována zemědělstvím. Na salaších se každé léto pase dobytek a v kosené trávě mají vhodné životní podmínky rostliny jako zvonek vousatý, oměj šalamounek, upolín evropský, hvězdnice alpská, orchideje a množství dalších. V období jara a léta jsou svahy pokryté pestrým kobercem nejrůznějších květů. Velkou část území pokrývají smíšené lesy, které se se stoupající nadmořskou výškou mění v jehličnaté. Kromě hustých lesů jsou původními biotopy kamenité ledovcové morény a holé skalnaté vrcholy z části pokryté sněhem. Jejich vznik se datuje do období před 10 000 lety, po skončení poslední doby ledové. V národním parku se dnes vyskytují živočichové i rostliny, které se musely přizpůsobit extrémně tvrdým podmínkám a naučit se snášet průměrnou roční teplotu 5°C. Fouká zde stálý vítr, v zimě park pokryjí metry sněhu a v létě jsou vystaveni zase vysokému UV záření. Velkou vzácností je výskyt jehličnatého stromu limby, který roste ve výškách na hranici stromového pásma. Tyto vytrvalé stromy se dožívají stáří až 1000 let, rostou velmi pomalu a jednou za 6-10 let se na nich objeví krásné květy. Na ledovcových morénách můžeme najít pryskyřníky ledovcové či kopretinky alpské.

Autor: Michael Bertulat

Vznik vysokých Taur se datuje před 75-35 milionů let. Jejich skalnaté štíty vznikly na dně moře Thethys (dnešní Středozemní moře),  které mělo velikost oceánu. Když se poté Afrika přiblížila k Eurasii, došlo ke zdvihu mořského dna. Před 7 miliony lety se nakonec společně s Pyrenejemi, Karpaty či Himálajemi vyvrásnily i Alpy, které však svou dnešní podobu získaly až v průběhu uplynulých 3 milionů let. Tehdy byly ledovci vybroušeny údolí, svahy a terasy, které dnes tvoří překrásnou horskou krajinu vysokých Taur. První lidé se zde usídlili v době bronzové před 4000 lety. Měď a cín se stali ceněnými rudami a jejich těžba se těšila největšímu rozmachu v průběhu 16. a 17. století. V té době došlo také k rozvoji horského zemědělství, které poté představovalo důležitý zdroj obživy místních obyvatel. Dnes se zde nachází tradiční horské vesničky v Pinzgau, Pongau a Lungau, které návštěvníkům nabízí možnosti ubytování, stravování a také poznávání okolních krás.

Nejznámější silnicí, která vede národním parkem je Grossglockner Hochalpenstrasse. Ta se klikatí četnými serpentinami v oblasti Grossglockneru k průsmyku ve výšce 2500 metrů nad mořem. Za použití této i mnohých dalších silnic se v národním parku platí.

Další články z Rakouska
Nassfeld - středisko, kde skoro stále svítí slunce
Vídeňské moře
Innsbruck kulturní i sportovní
Mizející ledovec
Vánoční čas v Rakousku

Článek byl zobrazen 11 509 krát.