Vídeň imperiální i kulturní

Vídeň imperiální i kulturní

Vídeň, metropole našich jižních sousedů, Vídeň, není jen hlavním a největším městem Rakouska. Představuje také místo s dlouhou historií a velkým množstvím památek, připomínajících zašlou slávu padlé monarchie. Kdysi se tady psaly dějiny a i když Rakousko již ve světovém ani evropském dění nehraje prim, Vídeň si pořád uchovává jakousi aristokratickou noblesu a rozmach.

Počátky města sahají ke Keltům, kteří tu měli osadu již 500 let př. n.l. Kolem přelomu letopočtu přišli Římané, ve středověku pak Babenberkové a konečně Habsburkové. Největší rozvoj však přišel až v 19. století, v dobách expanze rakousko-uherského mocnářství. Tehdy bylo Rakousko-Uhersko, co se týče rozlohy, druhým největším státem v Evropě (po carském Rusku) a růst říše se nutně projevil i na podobě jeho metropole. Město se také stalo důležitým centrem kultury, zejména hudby. Bylo vybudováno mnoho honosných budov, zvýrazňujících moc a velikost impéria. Ty dnes tvoří spolu se staršími, hlavně barokními památkami, základ historického jádra, které bylo v roce 2001 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Centrum zachycuje obraz postupného vývoje a budování města a dobře ilustruje jednotlivé historické epochy. Zápis se však neobešel bez problémů. Město totiž tehdy povolilo výstavbu výškových budov u nádraží Wien Mitte a UNESCO jej proto odmítlo na seznam zapsat, pokud nebude stavba mrakodrapů zrušena. To se sice nakonec podařilo, ale až po dlouhých jednáních a vynaložení značných částek na úhradu škod investorům, kterým byla předtím stavba povolena…

Foto: katedrála Stephansdom

Dominantou starého města je mohutná katedrála Stephansdom, nebo-li dóm sv. Štěpána. Z architektonického hlediska je zajímavá svou asymetrickou věží a spojením románského, gotického (převládajícího), renesančního i barokního slohu. Nezvyklá, ale vydařená směsice vznikla tím, jak byla budova postupně přestavována a rozšiřována. V současnosti je nejen sídlem arcibiskupa, ale hlavně jedním ze symbolů města.

Poměrně málo se však u nás ví o tom, že katedrála jen o vlásek unikla zničení. Když se během 2. světové války začali Němci stahovat před nezadržitelně postupující Rudou armádou, nařídil velitel města Sepp Dietrich srovnat budovu se zemí. Kapitán Wehrmachtu Gerhard Klinkicht však odmítl rozkaz splnit a tím prastarou stavbu zachránil.

Foto: Schönbrunn

Jinou významnou budovou centra je Hofburg, sídelní palác Habsburků. I on prošel postupným stavebním vývojem, od 13. století až po doby nedávné. V paláci, konkrétně v tzv. Schatzkammer (Klenotnice), je mimo jiné uchovávána koruna císařů Svaté říše římské a koruna rakouských císařů, zhotovená na pražském dvoře na zakázku Rudolfa II. Dalšími vzácnými poklady jsou Kopí osudu čili Longinovo kopí, kterým měl být propíchnut Ježíš na kříži (ve skutečnosti pochází zřejmě ze 7. století, což v muzeu sami uznávají), nebo legendami opředený meč Karla Velikého zvaný Joyeuse, jenž má být obdařen nadpřirozenou mocí. Malý problém je v tom, že stejný meč se má nacházet i ve Francii, ale o tom se ve Vídni hlasitě nemluví… Tak či tak, předměty v Schatzkammer mají nevyčíslitelnou historickou hodnotu. V rozlehlých prostorách paláce je toho ale k vidění mnohem více a prohlídka zabere dost času. Zatímco Hofburg byl zimním sídlem, letním císařským palácem byl Schönbrunn, jehož popis by vydal na samostatný článek.

V centru Vídně najdeme mnoho jiných historických budov, ale i některé významné moderní stavby. Známý je zejména nekonvenční obytný komplex Hundertwasser Haus z roku 1995. Když si k památkám připočítáte obrovské množství muzeí, galerií a dalších lákadel, je jasné, že prohlídku Vídně za jeden den nezvládnete…

Autor: Michal Hamšík

Článek byl zobrazen 7 751 krát.