Hallstatt - království soli

Hallstatt - království soli

Hallstatt je malá hornorakouská vesnička ležící na břehu jezera Hallstätter See, která dala jméno nejen okolní oblasti Hallstatt-Dachstein, ale dokonce celému historickému období. Dobu halštatskou si určitě pamatujete z učebnic dějepisu.

Označuje časový úsek zhruba mezi 7. a 5. stol. př. n.l., během kterého ve Střední Evropě nastalo finální osídlování Kelty, ve velké míře se začalo zpracovávat železo a v krajině vznikala první oppida (opevněná keltská sídliště). Tzv. halštatskou mohylovou kulturu dobře známe i z našeho území.

A jak tedy dostala své jméno? Právě podle zmíněné vesničky, která byla ve své době významným obchodním střediskem. V okolí se totiž těžila sůl, jež se vyvážela i do velmi vzdálených míst. Historie její těžby sahá minimálně od 2. tisíciletí př. n.l. až po současnost a dala kraji nejen bohatství a prosperitu, ale také z něj udělala specifickou kulturní krajinu, kde se mísí příroda s lidskou aktivitou v neobvyklé harmonii. To také vedlo komisi UNESCO k tomu, že oblast byla v roce 1997 zapsána jako „Hallstatt-Dachstein Salzkammergut Cultural Landscape“ na jeho seznam světového dědictví.

Na Hallstattu je zajímavé už jen to, že byl dlouho přístupný pouze lodí přes jezero, nebo po úzkých horských stezkách. Až roku 1890 sem byla postavena první silnice podél pobřeží, a to jen díky síle výbušnin. Přes tuto zdánlivou nepřístupnost se tu lidé usadili už před sedmi tisíci lety. Bohatou historii připomíná nejen architektura Hallstattu, ale také místní muzeum, shromažďující rozsáhlé archeologické nálezy. Mnohé pocházejí z nekropole na náhorní plošině nad městečkem, kde byly odhaleny ostatky 4 tisíc lidí. Právě hojné nálezy z tohoto pohřebiště přiměly archeology k označení „doba halštatská“.

Dalším svědkem uplynulých časů je Kostnice (Beinhaus) v prostorách z 12. století, ve které se nachází na 1200 lebek. Jsou tu úhledně vyskládány v řadách, jako surrealističtí diváci sledující nějaké věčné divadelní představení. Na 610 lebkách jsou namalovány veselé květinové motivy a označeno datum úmrtí. Toto pozoruhodné místo vzniklo z toho důvodu, že městečko je doslova nalepené na úpatí hor a vždy tu byl nedostatek prostoru. Zesnulí byli proto po několika letech „pobytu“ v hrobě zase vykopáni, aby uvolnili místo novým, jejich lebky byly vyčištěny a vyběleny na slunci a poté umístěny do kostnice. Poslední přírůstek sem byl dán v roce 1995 a patřil ženě zesnulé o 12 let dříve. Jejím předsmrtným přáním bylo, aby její lebka byla uložena zde, spolu s generacemi předků.

Na vykopávky však narazíte i tam, kde byste to asi nečekali. Například přímo v centru Hallstattu ve sklepě obchodu se sportovním zbožím. Byly objeveny náhodou a spadají do doby Keltů, Římanů i středověku.

Je pochopitelné, že mnoho míst v Hallstattu má nějaký vztah k soli. Zdejší solné doly jsou údajně nejstarší na světě a prohlédnout si je můžete v neobvyklém muzeu. Proč neobvyklém? Je asi jen málo muzeí, kde mají pro návštěvníky připraven 64 metrů dlouhý dřevěný tobogan… V podzemních solných komorách je toho ale mnohem více, než tato neobvyklá atrakce. Prozradí nám toho hodně o životě lidí, kteří zde po tisíciletí těžili sůl. Tělo jednoho z nich tu v roce 1734 nalezli, díky soli dokonale zakonzervované. Pozoruhodné je rovněž podzemní solné jezero o ploše 1400 m2.

Pokud už budete mít soli dost, můžete zamířit k dalším divům podzemního světa – do systému dachsteinských ledových jeskyní. A protože jsme v Alpách, není ani třeba dodávat, že mnoho zajímavého se dá najít a vidět i na povrchu. Ať už to budou pozoruhodné historické budovy, nebo prostě „jen“ krásná příroda s průzračným vzduchem a pěknými panoramaty horských velikánů.

- mih -

Článek byl zobrazen 19 351 krát.