Mariazell

Mariazell

Malé horské městečko Mariazell je nejdůležitějším a nejznámějším poutním místem v Rakousku. Leží na severu Štýrska při hranicích s Dolním Rakouskem, přibližně 50 km severně od Brucku. Denně sem přijíždí mnoho poutníků s celé Evropy. Nejvýznačnější poutní místo v Rakousku je dnes také letovisko a vyhledávané středisko zimních sportů.

Mariazell leží v rakouské spolkové zemi Štýrsko, je nejslavnější Mariánskou svatyní ve střední Evropě, duchovním a náboženským střediskem katolických národů dunajského prostoru. Světlo hořících svíček a nikdy neumlkávající modlitby naplňují Mariazell již více než 800 let, a to od té doby, kdy tam byla přenesena socha Marie, vyřezaná z lipového dřeva mnichem Magnusem z benediktinského kláštera sv. Lambrechta. Jedna malá cela (Zelle) nad podobiznou sochy Marie byla začátkem. Od ní pochází také název Mariazell.

Kostel nebo spíše katedrála je dominantou města, viditelnou z okolí. Uvnitř je nádherná výzdoba, která stojí za návštěvu. Venku před katedrálou je parkoviště a spousty stánků s různými upomínkovými předměty.

Kostel, stojící uprostřed nádherné horské krajiny, je v jeho dnešní podobě dílem známého italského stavitele ze 17. století Domenica Sciassia. Hlavní oltář, děkovný dar císaře Karla VI., byl postaven podle plánu Johanna Bernharda Fischera z Erlachu v roce 1692 (posvěcen byl v roce 1704). Oltář pro milostnou sochu navrhl jeho syn Joseph Emanuel Fischer. Na něm je umístěna trůnící Madona s Ježíškem posazeným na klíně. Ježíšek drží v ruce jablko, zatímco mu matka podává hrušku. Socha vznikla patrně před rokem 1300. Kostel byl v roce 1907 povýšen na baziliku.

Poutní bazilika byla založena již v roce 1157, o čemž svědčí i nápis vytesaný nad hlavním vchodem. V historických pramenech se první zmínka o místě zvaném „Cell“ objevuje v roce 1243. V arcibiskupské listině z roku 1330 je již „kostel Naší milé Paní v Zellu“- zmíněn jako nejnavštěvovanější poutní místo v zemi.

Podle legendy vyslal v roce 1157 do tohoto kraje opat Otker z benediktinského kláštera St. Lambrecht mnicha jménem Magnus, pečovat o duchovní život zdejších obyvatel. S dovolením opata si vzal mnich na svou cestu sošku Panny Marie z lipového dřeva. Když už byl Magnus, unavený z obtížného putování, navečer 21. prosince 1157 blízko svého cíle, zatarasil mu náhle cestu skalní blok. Jelikož se už blížila noc, obrátil se s modlitbou k Panně Marii, na jejíž přímluvu se skála rozestoupila a on mohl pokračovat v cestě. Jakmile se dostal na volné návrší, postavil sošku Madony na pařez a jal se vystavět dřevěnou kapličku, která mu zároveň sloužila jako přístřeší, mnišská cela (německy Zelle). „Mariánská cela" dala místu název a stala se vyhledávaným cílem poutníků.

Jako vlastní poutní místo slouží tzv. Zázračná kaple (Gnadenkapelle, umístěná vprostřed hlavní lodi) se stříbrným oltářem od J. B. Fischera von Erlach. Románská soška Panny Marie (z 13. století), uctívaná jako Magna Mater Austriae, je z lipového dřeva. Podle tradice ji oblékají do šatů, jež jsou většinou darem od šlechtičen. Bez nich ji můžete spatřit jen 8. září (kdy má Marie svátek) a 21. prosince (v den založení kostela).

V roce 1948 bylo Mariazell povýšeno na město, za což vděčí především svému duchovnímu a kulturnímu významu v rámci nejen Rakouska, ale i celé střední Evropy. Po pádu tzv. železné opony se opět výrazně zvýšil počet poutníků, kteří tak navazují na generace svých předků, jejichž cílem byla milostná soška Matky Boží, která je od věků nazývána "Magna Mater Austriae", "Mater Gentium Slavorum" a "Mater Hungarorum".

Ve městě je ještě malý kostelík s léčivou, pramenitou a velmi chladnou vodou. Léčivá voda ze studánky v jedné ze zdejších kaplí je prý dobrá na oči a bylinkový likér - místní specialita - postaví na nohy i člověka, který si do Mariazell přišel pro poslední pomazání. A nad město vede křížová cesta. Z jejího konce je skvělý výhled jak na katedrálu, tak na celé údolí městečka Marriazell.

Dodnes je mezi poutníky velká poptávka po mariazellském likéru (Mariazeller Magenbitter), který vyrábí od roku 1883 firma Arzberger. Je připravován podle tajné receptury z více než 33 různých léčivých rostlin. Dříve stejně jako dnes jsou bylinky vystavovány různé teplotě, aby se uvolnil jejich jedinečný účinek. V Mariazellu také peče medový perník již více než 300 let rodina Pirkerova. Směs koření je střeženým tajemstvím a stará receptura se dědí z generace na generaci.

Mariazellská stezka označená číslem 06, která vede z více spolkových zemí do poutního místa Mariazell, byla otevřena v roce 1981. Její délka je asi 240 km a po cestě překonáte 6 200 výškových metrů. Stezka vede přes Štýrsko od jihu na sever, začíná napojením z Korutan v obci Soboth a vede přes výchozí místo Eibiswald, Štýrský Hradec,  Sommeralm a Mürztal do Mariazellu.